Thanksgiving Thanks

First off, I have to excuse myself for letting you Peaches hang there. I did not  update you, as to how my first operation went and what happened after that. The first operation went wonderfully, although for a week after that I was in terrible pain. That particular operation was to check if my lymph nodes were clean of any cancer cells. The doctors had to do it by poking 3 holes in the pelvic area, then one right by the belly button. Air is then pumped into you, so after the operation you are looking at a new balloon you! Oh the pain!

When I (sort of) woke up from the narcosis, I was told it came out negative and although they had to have the histologist check it one more time, I let my tears of joy come rolling down my drugged-out face. I had to lay in intensive care until the next day, unable to move not only because of the morpheme but the air caused immense pain in my shoulders, making me hunch like a very old person. I was finally whisked off in a wheel chair to the other part of the hospital, where I got to lay for another day. I have never experienced such pain. If there is any Peach out there reading this and has had a laparascopic surgery, then I’m sure you remember.

One of the reasons, why I haven’t been writing, was because I was so out of it! I was in pain, groggy and did not really feel like doing anything. That’s what happens when you do too many free hospital drugs!

Friday came and I was confirmed for a Monday operation of my cervix. I was so happy when they confirmed this operation, that I was excited. I’m weird. Who is excited for an operation? (Just an FYI, the cervix is where my tumor started growing) It is nothing compared to what they wanted to do before. After the operation, it was another day of being drugged out because of the morpheme and narcosis. Already the second day I was fine enough to go shopping and establish my own little page on Facebook. It is not a grand page, but it is something I will be working on throughout time. For the time being it is in Czech, since my main focus are Czech women at the moment. If you have Facebook (which I am pretty sure you do) check out the page Statečná Naděje ~ Brave Hope. If there is anything you as a reader would like to see on the page, don’t be afraid to write!

As for me, I had the chance to celebrate this weekend, not only my victory (yes, I WON!) but my little brothers 18^th birthday and Thanksgiving. Frankie, happy birthday to you! To all you Peaches, happy Thanksgiving! There is always something to thank for … 

Homemade Blueberry Cheesecake

Thanksgiving Dinner 

Thanksgiving Turban

Cheers!

Happy Birthday Frankie! 

První věc je, musím se omluvit všem Peaches, že jsem vás tak nechala viset. Neudělala jsem žádný update jak dopadla první operace a co se stalo potom. První operace proběhla krásně, i když jsem týden po tom byla v neskutečných bolestech. Na tuto operaci jsem musela proto, aby zkontrolovali uzlina, pokud sou čisté, bez nějakých znaku rakovinových buněk. Doktoři mi napíchali 3 dírky v pánevní části a pak jednu díru u pupku. Napumpuji vzduch a po operaci se díváte na to jak máte nového balóna místo břicha! Ta bolest!   Když jsem se probudila (jaksi) z narkózy, řekli mi doktoři, že i přestože musí výsledek být potvrzeno na histologii, tak výsledek je negativní. Krokodýli slzy se mi radostí rozpustily po tvářích. Musela jsem ležet na intenzivní péči (je to správně?) a nemohla jsem se hýbat kvůli silné bolesti v ramenou způsobená tím vzduchem, tak mě museli odvést na vozíčku jako starý člověk. Poprvé jsem si dovolila brečet jak malá holka. Nezažila jsem nikdy takovou bolest a pokud je tam nějaká broskev, která tento zákrok zažila, tak si asi na to dobře pamatuje. 

Jeden z důvodů proč jsem nepsala, bylo protože jsem byla tak mimo! Byla jsem v bolestech, groggy a opravdu se mi nechtělo nic dělat. To je co se stane, když děláte moc nemocničních léků, které jsou zdarma! 

Pátek přišlo a s tím, i potvrzení  na pondělní operace čípku. Měla jsem opravdu velkou radost a těšila jsem se. Jsem divná, vím. Kdo se těší na operaci? Já, protože to znamenalo, že si můžu nechat všechno. Je to nic oproti tomu co mi chtěli udělat . Po operaci jsem zase byla mimo, ale druhý den jsem byla dost v pohodě, abych nakupovala a založila si svoji malou stránku na Facebook. Pro tuto chvíli je to jenom v češtině, protože se chci zaměřit na české ženy, protože nemají tolik informací jako ženy, anglických mluvících zemích. Tak se můžete kouknout na stránku Statečná Naděje ~ Brave Hope. Pokud je něco bz jste rádi jako čtenář(ky) viděli, tak neváhejte napsat. Nebo i kdyby někdo chtěl něco přispět!

Ještě dodatek, měla jsem šanci oslavit nejen moje vítězství, ale i 18 té narozeniny mladší bráchy (Happy birthday Frankie) a Thanksgiving (Díkuvzdání). Vždycky je něco co oslavit v životě…