Round 3

I hated every minute of training, but I said,: “Don’t quit. Suffer now and live the rest of your life as a champion.” – Muhammed Ali

For some reason, I see my fight against the tumor as a boxing match. You need to train, you need to sweat and you need to hustle in that ring. You better make sure you win. Sometimes, we have to accept our defeats, but we really only want to do that, when we are knocked to the ground and cannot get up.

As for the training part, I take that as my chemo. I really, really hate it. It’s not fun going to the hospital, seeing the sick people around you, only to realize you are one of them. It’s not fun having to lie in bed and have a needle in your vein pumping toxins, you know are going to make you noxious. Then again, that’s your training. You hate the training. You want to throw in your towel and scream that you quit, but you know that if you keep on training, you are bound to win some way or another. That’s when you have to incorporate your mind into the fight. You concentrate all your energy of mind into the fight and make sure that nothing distracts you.

 The mind is a very powerful machine in our body, which just like every other part inside and out of our body is needed to make us complete. As silly as it may sound, I have been imagining those fish you see at the Asian massage centers, eating dead skin off of peoples feet, in fact eating my tumor. It sounds ridiculous and really gross. To say it out loud and in public (aka my blog) makes me think twice about posting it. But who cares and who knows? What if my imagination of the tumor getting eaten away actually somehow does attribute to the fact that my tumor has shrunk by an amazing 50%? Doctors and scientists would say that the chemo has gotten to my brain and that I’m a bit whack, but I think that in general; it does take part of the healing process. It just doesn’t necessarily have to be Asian skin eating fish.

With training comes nutrition and you have to learn to eat the right foods. I have mentioned in my previous post, that I have changed my diet, which may help my body fight the cancer. In America we are all familiar with: super foods, antioxidants, flavonoids and other terms for food which ward off the wicked cells. The foods, which are on the lists of the previously mentioned are not just there to make you think of yogi hipsters eating wheat germ (personally: ew). Those foods really do help. I have noticed on myself that ever since I have started to eat these foods, my skin and body have been thanking me. I feel healthier, despite the fact that I have had 3 dosages of chemo.

Since I am still tired from my chemo, it does make it hard to write. So instead of talking about my diet this time, I will write up about in my next post. For now, those who know of someone they want to help and has cancer or they themselves have cancer and do not know where to go, then I suggest a few links posted below. 

National Cancer Institute

International Cancer Information Service Group

Global Cancer Control

Nenáviděl jsem každou minutu tréninku, ale říkal jsem si: „ Nepřestávej. Snes to utrpení ted´ a žij zbytek života jako šampión“ - Muhammed Ali

Z nějakého duvodu vidim svůj boj proti rakovine jako boxerský utkání. Musíš trénovat, musíš se spotit a musíš mrsknout sebou. Ujisti se, že vyhraješ. Někdy musíme, ale taky přijímout naše porážky, jenže to chceme jenom uznat pokud jsme zkolabovali na zem a nemůžeme se zvednout.

Treninková část je pro mě chemoterapie. Já chemo opravdu, s upřimnosti nenávidim. Není to zrovna žůžový zážitek jít do nemocnice a vidět všechny ty nemocný lidí okolo sebe, s tím, že si pak uvědomíte, že jste jeden z nich. Není to zábava ležet v posteli a mít jehlu, která pumpuje do žil toxické látky o které víš, že Ti bude špatně. Ale zase na druhou stranu, je to tvůj trénink. Chceš hodit ručník na zem a křičet, že vzdáváš, ale zase na druhou stranu víš, že pokud budeš nadále trénovat tak musíš jednou vyhrát. To je čas kdy musíte zakomponovat mysl do boje. Soustřeďuješ veškerou energii do tvého boje a ujistit se, že nic tě nebude rozptylovat.

Naše mysl je opravdu silný stroj, který je u nás v těle. Jako každá jiná část, at´ je to vnitřní nebo vnější, je naprosto důležitá abychom byli v jednom celku. Sice to může znít vtipně, ale představovala jsem si ty rybičky, které uždibuji mrtvou pokožku turistum v těch asijských masážních centrach, že mě užírají ten nádor. Zní to absurdně a hlavně nechutně (proč ryby?). Když o tom tady píšu tak se rozmýšlim zda-li mám vůbec o tom psát. Ale kdo ví? Co když to pomáhá a je to jeden z důvodu proč se mi nádor zmenšil o 50%? Doktoři a vědci by samozřejmě říkali, že ta chemoterapie mi vlezl na mozek a já se zbláznila, ale myslim si všeobecně, že je to součástí hojícího procesu. Akorát by to nemuseli být Asijske rybky.

S tréninkem přichází výživa a musíš se naučit jíst ty správná jídla. Zmínila jsem se o změnu své výživy, což si myslím, že mi pomáhá v boji. V Americe jsme naučeny, o pojmech jakož jsou super jídla, antioxidanty, flavonoidy a další pojmy pro jídla, které odhánějí ty bezbožný buňky! Ty jídla nejsou o to, aby jste se stali součástí kultu zjógovaných hipsterů, kteří jedí  pšeničný klíček (osobní názor: fuj). Ty jídla opravdu pomáhají. Všimla jsem si i na sobě, že od té doby co je jím, tak mi děkuje pokožka a tělo. Cítím se zdravěji, což je ironický, jelikož jsem každých deset dnů sjetá na cytotoxiny.

Jelikož jsem ještě unavená z chemo, je těžké pro mě psát. Takže místo toho abych mluvila o své dietě tentokrát, tak o tom budu psát příšte. Pro tuto chvíli, ti, kteří chtěji pomoci někomu nebo sami mají rakovinu a nevíte kam seobrátit, tak se koukněte na tyto stránky.

 Posledni slovo:

Rakovina není taboo.

Občanské sdruženíLymfom Help

Liga proti rakovine

pokud chcete mluvit o sve nemoci a umite anglicky, tak se muzete pridat do skupiny: (zde)

Rakovina Vec Verejna .... trosku to zni jak politicka strana, ale alespon neco

P.S.: Neprekvapuje vas, ze tady v cechach vubec neexistujou stranky, ktere informuji o rakovine , bez toho ze bz vas odepsali nebo vystrasili k smrti?